Hereditární nazální parakeratóza (HNPK)

Hereditární nazální parakeratóza  je genetická porucha kůže labradorů a greyhoundů, při které postiženým psům vysychá nosní houba. Onemocnění se vyskytne do jednoho roku věku rozpraskaním kůže nosní houby až do krve;  není léčitelné, psům je možné terapeuticky ulevit.

Hereditární nazální parakeratóza (angl. hereditary nasal parakeratosis, HNPK) je genetická porucha kůže vyskytující se u plemene labradorský retrívr (i u jeho kříženců)2 a anglický chrt5, při které postiženým psům vysychá nosní houba. Horní plocha nosu působí suchým šupinatým dojmem a můžou se na ní objevit bolestivé praskliny.  Někdy také dochází ke ztrátě pigmentu nosu. Příčina nemoci spočívá v narušení správného zrání pokožkových buněk na horní ploše nosní houby psa. Nemoc není vázána na pohlaví.2

Kůže a její stavba

Kůži si můžeme stavebně rozdělit do tří částí. Nejspodnější část tvoří podkožní vazivo (subcutis), vprostřed je škára (dermis) a na povrchu se nachází pokožka (epidermis), která tvoří nejsvrchnější část kůže a která je během života neustále obměňována. Pokožka je dále složena z pěti různých vrstev buněk (keratinocytů). Ta nejspodnější vrstva, nazývána stratum basale, obsahuje pigment a neustále se dělící buňky. Takto nově vytvořené buňky se dále diferenciují (zrají) a jakoby se posouvají směrem k povrchu, do horních sfér pokožky, až do té nejsvrchnější (stratum corneum). V této vrstvě jsou buňky již mrtvé bez jádra, vyplněné keratinem a odlučují se formou šupin. Zde se jim už říká korneocyty. 6 U psů trvá celý proces zrání keratinocytu až do jeho odloupnutí z povrchu pokožky asi 22 dní.  Proces diferenciace keratinocytů  je proces velmi složitý a závislý na dokonalém řízení geny, které kódují regulátory životního cyklu buňky a další důležité struktury jako je např. keratin.1 Pokud dojde k nefunkčnosti některé řídící složky, může být proces zrání narušen (jako je tomu i v našem případě).

Hlavním příznakem je popraskaná nosní houba

Rozpraskaná nosní houba. Zdroj: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/B9780323376518000122

Nástup příznaků byl u popsaných případů pozorován u 6 – 12 měsíců starých, a jinak zcela zdravých, štěňat. Horní plocha čenichu (planum nasale) byla suchá s drsnými krustami neodloučeného keratinu. Závažnější případy vykazovaly komplikaci ve formě  rozpraskání parakeratotické kůže nosu až do krve. To potom může vést ke zvýšenému riziku bakteriální infekce těchto otevřených ranek. U některých psů došlo k depigmentaci zbývající části planum, kdy černá nebo hnědá nosní houba změní barvu na světlou. Postižení jedinci nevykazují jiné zdravotní potíže (v závislosti k tomuto druhu genetického defektu). 2

Vyšetřením vzorku tkáně nosu získaného biopsií je zjištěna parakeratotická hyperkeratóza (parakeratóza). Při parakeratóze dochází ke špatnému vyzrávání keratinocytů, jelikož ta obsahují ve stratum corneum buněčné jádro, i když správně by zde měly být už bezjaderné. 2

Nemoc lze zmírnit, ne vyléčit

Terapie této dědičné poruchy jako takové neexistuje, existuje léčba pouze symptomatická. Na rozpraskaný nos lze pro zmírnění příznaků aplikovat vazelínu, propylenglykol nebo topicky vitamín E.2

 

Důvodem je chyba v genu

U nemocných psů byla objevena mutace v genu SUV39H2 (Suppressor Of Variegation 3-9 Homolog 2), která je i příčinou onemocnění. Gen SUV39H2 kóduje histonmethyltransferázu, což je enzym, který je zapojený v procesu diferenciace keratinocytů. 1 Enzymy jsou molekulární struktury složené z bílkovin, které zahajují a urychlují průběh biochemických reakcí a jsou tak nepostradatelné pro správné fungování biochemických procesů organismu. Předpokládá se, že nefunkčnost tohoto enzymu má za následek zpoždění diferenciace keratinocytů, což vyplývá i z výsledků histologického vyšetření tkáně nosu. 1

Hereditární nazální parakeratóza je onemocnění s autosomálně recesivní dědičností1,2, kdy se sledovaný znak (pro nás HNPK) projeví u recesivních homozygotů. Tzn., že aby se u psa objevily klinické příznaky, musí pes od každého z rodičů získat jednu kopii mutované recesivní alely pro  SUV39H2 gen.  Tuto alelu můžeme označit jako hnpk. Postižení jedinci jsou tedy tzv. recesivními homozygoty (hnpk/hnpk). V případě, že zvíře dostane „nemocnou“ alelu pouze po jednom z rodičů, označuje se jako heterozygot (N/hnpk) a nemoc se u něj klinicky neprojeví, bude ale jejím nosičem (dál na své potomky může předat recesivní alelu hnpk). „Normální“ psi (N/N) jsou zdraví. 3  Pro lepší přehlednost autosomálně recesivní dědičnosti při křížení dvou postižených nebo zdravých jedinců je k dispozici tabulka (Tab. 1). V Tab. 1 je červeně vyznačeno potomstvo postižené hereditární nazální parakeratózou, které vzniklo křížením nosičů nebo psů nemocných. Tyto dva jedince se nedoporučuje křížit!

Tab. 1

KŘÍŽENÍ DVOU JEDINCŮ N/N N/ hnpk hnpk/ hnpk
N/N (zdravý) 100% zdravé potomstvo 50% zdravého potomstva, 50 % potomstva budou nosiči 100% potomstva budou nosiči
N/ hnpk (nosič) 50% zdravého potomstva, 50 % potomstva budou nosiči 25% zdravého potomstva, 50% potomstva budou nosiči, 25% potomstva bude postiženo HNPK 50% potomstva budou nosiči, 50% potomstva bude postiženo HNPK
hnpk/ hnpk (nemocný) 100% potomstva budou nosiči 50% potomstva budou nosiči, 50% potomstva bude postiženo HNPK 100% potomstva postiženo HNPK

 

Pro zlepšení diagnostiky onemocnění byl vyvinut test, kterým se zjistí přítomnost či nepřítomnost mutace genu SUV39H2. Provedení testu je velmi jednoduché a psa nijak nezatěžuje. Jako vzorek stačí malé množství krve odebrané veterinárním lékařem nebo stěr z bukální sliznice, který může odebrat sám majitel. Vzorek se následně odešle do příslušné laboratoře a výsledky jsou známy u labradorů během 3-5 dní a u chrtů v řádu jednoho až dvou týdnů. 4 Tento test slouží nejen k určení přesné diagnózy, ale může být také jedním z prostředků účinné prevence zdravého chovu, a to v případě, že nebudou dále kříženi nosiči nemoci ani psi nemocí přímo postiženi.

 

 

Reference:

  1. Jagannathan V, Bannoehr J, Plattet P, et al. (2013): A mutation in the SUV39H2 gene in Labrador Retrievers with hereditary nasal parakeratosis (HNPK) provides insights into the epigenetics of keratinocyte differentiation. PLoS Genet. ;9(10):e1003848. doi:10.1371/journal.pgen.1003848
  2. Pagé N, Paradis M, Lapointe JM, Dunstan RW (2003): Hereditary nasal parakeratosis in Labrador Retrievers. Vet Dermatol 14: 103–110.
  3. Animal Genetics, WWW: < https://www.animalgenetics.us/Canine/Genetic_Disease/HNPK.asp>
  4. LABOGEN, Die Genetik von Laboklin, WWW: < https://shop.labogen.com/it/hereditary-nasal-parakeratosis-hnpk-labrador-retriever>
  5. Bauer A., Nimmo J., Newman R., Brunner M., Welle MM., Jagannathan V., Leeb T. (2018): A splice site variant in the SUV39H2 gene in Greyhounds with nasal parakeratosis., Animal Genet. 2018 Apr;49(2):137-140. doi: 10.1111/age.12643
  6. Svoboda M., Senior D. F., Doubek J., Klimeš J. a kol. (2008): Nemoci psa a kočky, I. díl., 2. vydání Brno; Noviko a. s. ISBN 978-80-86542-18-8

MVDr. Bára Schneiderová

V roce 2019 jsem ukončila studium veterinárního lékařství na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Momentálně jsem na mateřské dovolené. V budoucnu bych se chtěla věnovat medicíně malých zvířat, případně se ještě dál vzdělávat. Doma nám dělají společnost německá boxerka Berry, dva papoušci a mnoho želv.
MVDr. Bára Schneiderová

Poslední příspěvky od MVDr. Bára Schneiderová (všechny zde)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*