Výživa psích sportovců pro optimální výkon

Psí sporty se v posledních letech těší čím dál větší oblibě. Množství sportujících psů se zvyšuje a souběžně s tím také stoupají požadavky na jejich výkonnost.

Pro úspěšného psího atleta je důležitá celá řada různých aspektů. Některé jsou dány geneticky, například funkční tělesná stavba a povahové vlastnosti, ale další můžeme ovlivnit správným tréninkem nebo třeba optimální výživou.

Optimální výživa psího sportovce neznamená pouze dostatek kvalitních živin, ale zaleží také na jejich poměru a načasování příjmu potravy.

Výživa psích sportovců z jednotlivých odvětví nebyla dosud příliš probádána. K dispozici jsou ale data, která sledují nutriční potřeby psích vytrvalců (saňových psů) a psích sprinterů (závodních chrtů), od kterých se můžeme odrazit při sestavování krmných dávek psům, kteří aktivně trénují moderní sporty, jako jsou agility a dogfrisbee nebo pracovním záchranářským, ovčáckým či loveckým psům.

 

Potřeba energie

Stejně jako ostatní živočichové, také psi pro podání jakéhokoli výkonu potřebují dostatek energie, kterou získávají zejména ze sacharidů a tuků.

Potřeba energie se odvíjí zejména od věku psa a jeho tělesné hmotnosti a dále stoupá souběžně s rostoucí zátěží. V závislosti na typu aktivity a její délce může být potřeba energie vyšší pouze o 5 až 10 % u psích sprinterů (závodních chrtů) nebo až osminásobná u vytrvalců (závodních saňových psů, kteří uběhnou i přes 100 km denně) ve srovnání s potřebou energie běžného aktivního psa.1

 

Jak se liší potřeba energie pro různá sportovní odvětví?

Krátkodobé aktivity, mezi které patří například agility, frisbee, coursing nebo flyball, mají pouze malý vliv na energetické požadavky psa, i přesto, že mohou být velmi intenzivní. Vyšší příjem energie už vyžadují psi, kteří běhají kratší až středně dlouhé tratě v zápřahu (bikejoring, koloběžka, canicross, mushing), psi pracující u ovcí, lovečtí psi nebo záchranáři. Nejvyšší spotřebu energie mají psi v zápřahu na dlouhých tratích, kteří uběhnou desítky kilometrů denně nebo lovečtí psi, kteří intenzivně pracují déle než 3 hodiny denně.1

I když se pes při frisbee naběhá, nepotřebuje být kvůli tomu krmen navíc.

V terénních studiích bylo zjištěno, že závodní chrti, jejichž sprint trvá pouze kolem třiceti vteřin mají jen lehce vyšší energetické nároky (cca o 10 %) než běžný aktivní pes.2

Energetické potřeby saňových psů zkoumalo hned několik studií. Jejich potřeba energie byla v průměru dva až osmkrát vyšší než potřeba běžného aktivního psa a lišila se v závislosti na náročnosti terénu, teplotě vzduchu a trvání aktivity.3,4 Takto vysoká potřeba energie lze velmi těžko pokrýt krmnou dávkou, proto tito psi často během déletrvajícího závodu čerpají z vlastních tělesných zásob v podobě tuku a aminokyselin.

U loveckých psů, pracujících přibližně 3 hodiny denně v zimě, byla zjištěna přibližně dvakrát vyšší spotřeba energie než u běžného aktivního psa.5

 

Co dalšího potřebu energie ovlivňuje?

Dále je také nutno vzít v úvahu okolnosti, jako je teplota vzduchu nebo náročnost terénu a jeho sklon, které spotřebu energie dále navyšují. Nemělo by se zapomínat na to, že v zimě mají psi při pobytu venku vyšší energetický výdej, protože si musí sami vytvářet teplo. Teplotní hranice, kdy se metabolismus psů zvyšuje je navíc u krátkosrstých plemen vyšší než u plemen dlouhosrstých.6

Na dostatečný příjem živin je třeba dbát zejména při několikahodinové zvýšené aktivitě nebo závodu více dní po sobě, protože nedostatek energie by mohl mít nepříznivý vliv na výkon a pohodu psa.

Naopak překrmování v době závodu či před ním nebo nadbytečný přísun pamlsků (zejména při závodech v agility, frisbee a dalších aktivitách, které nejsou tolik energeticky náročné) může vést ke zvýšenému objemu trusu a k potřebě defekace, což také může neblaze ovlivnit výkon psího sportovce.

 

Poměr sacharidů a tuků

Díky specifickému složení svalových vláken jsou psi schopni lépe využívat aerobního metabolismu, obzvláště oxidace mastných kyselin. To znamená, že jsou velmi dobře adaptováni na získávání energie z tuku jako primárního zdroje energie, a to zejména při déletrvajících aktivitách o nízké intenzitě (do 40 % VO2max). Proto u psů, na rozdíl od lidí, během těchto aktivit doba celkového vyčerpání neodpovídá době spotřebování glykogenových zásob ve svalech.1,7,8 U psů je navíc celkové množství energie, získané oxidací tuku v klidu i během zátěže až dvojnásobné, ve srovnání s druhy, které jsou na aerobní metabolismus méně adaptované.9

 

Jak pokrýt vysoký výdej energie u psích vytrvalců?

Pro vytrvalostní aktivity se doporučují diety s obsahem tuku 60–70%, případně na přechodnou dobu až 85 % u extrémně náročných aktivit (např. saňoví psi na závodech v náročných podmínkách), aby byly pokryty vysoké nároky na energii. Na tyto diety se doporučuje psy zvykat postupně, nejlépe po dobu 2 až 3 měsíců.1 Aby musheři dosáhli takového poměru živin, obvykle využívají kvalitní komerční krmivo v kombinaci s tučným masem.10

Kombinace zimy a dlouhých tratí vyžaduje vyváženou, energeticky bohatou plnou misku.

 

Jaká je potřeba živin u sprinterů?

Zároveň se zvyšováním intenzity zátěže se jako primární zdroj energie více uplatňuje oxidace glukózy, která je získávána ze svalového glykogenu. Souběžně s ní probíhá také oxidace mastných kyselin, která slouží jako sekundární zdroj energie. Pokud náročná aktivita trvá delší dobu a dojde k vyčerpání glykogenových rezerv, může docházet k rozpadu zejména svalových bílkovin a novotvorbě glukózy. Proto je důležité množství sacharidů i bílkovin v krmivu.

U závodních chrtů, kteří běhají vzdálenosti do 500 m, se jako primární zdroj energie uplatňuje glukóza, proto je pro ně výhodná dieta s vyšším obsahem sacharidů, které pomohou doplnit svalový glykogen. Zároveň jsou dobře adaptováni na oxidaci tuků, takže dostatečné množství tuku ve stravě by mohlo pomoci maximalizovat výkon. Uvádí se, že pro závodní chrty je vhodné množství sacharidů kolem 40 % a tuku kolem 30-33 %.

Toto bychom mohli vztáhnout i na další krátké a intenzivní aktivity, jako jsou agility, frisbee, flyball, atd.

Z výše uvedeného by se dalo říct, že také pro psy, kteří běhají kratší až středně dlouhé vzdálenosti v zápřahu ve vysoké rychlosti, by bylo ideální mít dostatečnou zásobu glykogenu ve svalech a zároveň i dostatečný příjem tuku, takže množství sacharidů a tuků ve stravě by mohlo být podobné jako pro chrty.

Naopak pro psy, kteří pracují delší dobu o nižší intenzitě (lovecky nebo ovčácky využívaní psi, záchranáři, atd.), by mohla být výhodnější strava s vyšším obsahem tuku, podobná dietě saňových vytrvalců.

 

Příjem bílkovin

Bílkoviny mají v organismu mnoho důležitých funkcí. Při nedostatečném příjmu bílkovin je mimo jiné, zejména u psů v zátěži, riziko rozvoje anémie. Zásadní je nejen jejich dostatek, ale také kvalita.

Při porovnání vlivu živočišných a rostlinných bílkovin na krevní parametry psů bylo zjištěno, že u psů v zátěži krmených bílkovinami pouze rostlinného původu dochází k významnému poklesu hematokritu a zvýšení fragility erytrocytů.11

Ve studii, která porovnávala čtyři skupiny saňových psů krmených dietami s různým podílem bílkovin, byl u psů krmených dietou s 18% podílem bílkovin zaznamenán významný pokles VO2max a vyšší incidence poranění měkkých tkání. Naopak u skupiny, která byla krmena dietou s podílem bílkovin 35 %, bylo zaznamenáno zvýšení hodnot hemoglobinu v krvi a celkového objemu krevní plasmy.12

Jiná studie hodnotila výkonnost závodních chrtů v závislosti na podílu bílkovin a sacharidů v krmivu. Bylo zjištěno, že chrti jsou rychlejší na dietě s relativně nižším obsahem bílkovin (24 %) a vyšším obsahem sacharidů (43 %) než na dietě s obsahem bílkovin 37 % a s obsahem sacharidů 30 %. Obsah tuku byl v obou dietách shodný (33 %).13

Chrtům k lepšímu výkonu může pomoct strava bohatší na sacharidy než na bílkoviny.

Jaká je potřeba vlákniny u sportovních psů?

Směs rozpustné a nerozpustné vlákniny je ve většině komerčních krmiv již obsažena ve formě různých celozrnných obilovin. Vláknina slouží jako potrava pro mikroflóru v trávicím traktu a její příjem může omezit růst některých patogenních bakterií ve střevech.Nadbytek vlákniny však zvyšuje objem trusu a může vést k nadměrné defekaci. Na druhou stranu psům, kteří trpí na stresem indukovaný průjem během závodů, může přídavek rostlinné vlákniny pomoci zmírnit klinické příznaky průjmu.14

 

Elektrolyty, minerály, vitaminy

Deficience makroprvků se objevují zejména u psů, kteří jsou krmeni netradičními krmivy. U dospělých pracovních psů krmených kvalitními komerčními dietami se nepopisují.

Psi se navíc (na rozdíl od člověka) nechladí pocením, takže u nich nedochází k takovým ztrátám elektrolytů. Z těchto důvodů tedy nelze suplementaci elektrolyty doporučit.15

Vzhledem k tomu, že příjem mikroprvků i vitaminů se zvyšuje úměrně s příjmem krmiva, tak u psů krmených komerční dietou nebo mixem komerční diety a masa nejsou popsány případy jejich deficience.

 

Strategie krmení

Podle provedených výzkumů by mírná restrikce krmiva (o cca 20­–30 %) dvacet čtyři hodin před závody, na kterých se od psů vyžaduje vysoká rychlost během krátkého časového úseku, mohla dopomoci k lepšímu výkonu.1

Pokud se psi účastní vícedenních závodů, kde mají podávat každý den stejně kvalitní výkon a jejich zátěž trvá v rozmezí 5 minut až 4 hodin, je výhodné doplnit sacharidy ve formě maltodextrinu v dávce 1,5 g/kg tělesné hmotnosti co nejdříve (do 30 minut) po výkonu a před přísunem jakéhokoli krmiva. Tato strategie pomůže rychleji obnovit glykogenové zásoby ve svalech.16,17 Plnohodnotnou porci krmiva by psi měli dostat nejdříve hodinu po podání maltodextrinu. Pokud by byli nakrmeni dříve, mohlo by dojít k nedostatečnému strávení přijatých živin a k zažívacím potížím.

Pro maximalizaci výkonu by psi neměli být krmeni aspoň 8 hodin před výkonem a zároveň by ani neměli dostat větší porci krmiva ihned po náročné aktivitě.

 

Závěr

U rekreačních psích sportovců a běžných aktivních psů, kteří jsou krmeni kvalitním krmivem malé rozdíly v poměru živin nebo načasování příjmu krmiva pravděpodobně nebudou hrát zásadní roli. Avšak u psů, kteří jsou trénováni pro podání maximálního výkonu a na závodech je často dělí pouhé vteřiny od lepšího umístění nebo u těžce pracujících psů by adekvátní výživa neměla být opomíjena.

 

(1)       Wakshlag, J.; Shmalberg, J. Nutrition for Working and Service Dogs. Vet. Clin. North Am. Small Anim. Pract. 2014, 44 (4), 719–740, vi. https://doi.org/10.1016/j.cvsm.2014.03.008.

(2)       Hill, R. C.; Bloomberg, M. S.; Legrand-Defretin, V.; Burger, I. H.; Hillock, S. M.; Sundstrom, D. A.; Jones, G. L. Maintenance Energy Requirements and the Effect of Diet on Performance of Racing Greyhounds. Am. J. Vet. Res. 2000, 61 (12), 1566–1573. https://doi.org/10.2460/ajvr.2000.61.1566.

(3)       Hinchcliff, K. W.; Reinhart, G. A.; Burr, J. R.; Schreier, C. J.; Swenson, R. A. Metabolizable Energy Intake and Sustained Energy Expenditure of Alaskan Sled Dogs during Heavy Exertion in the Cold. Am. J. Vet. Res. 1997, 58 (12), 1457–1462.

(4)       Orr, N. W. M. The Feeding of Sledge Dogs on Antarctic Expeditions. Br. J. Nutr. 1966, 20 (1), 1–12. https://doi.org/10.1079/BJN19660003.

(5)       Ahlstrøm, Ø.; Redman, P.; Speakman, J. Energy Expenditure and Water Turnover in Hunting Dogs in Winter Conditions. Br. J. Nutr. 2011, 106 Suppl 1, S158-161. https://doi.org/10.1017/S0007114511001838.

(6)       Hill, R. C. The Nutritional Requirements of Exercising Dogs. J. Nutr. 1998, 128 (12), 2686S-2690S. https://doi.org/10.1093/jn/128.12.2686S.

(7)       Hargreaves, M.; Costill, D.; Coggan, A.; Fink, W.; Nishibata, I. Effect of Carbohydrate Feedings on Muscle Glycogen Utilization and Exercise Performance. Med. Sci. Sports Exerc. 1984, 16 (3), 219–222.

(8)       Maxwell, L. C.; Barclay, J. K.; Mohrman, D. E.; Faulkner, J. A. Physiological Characteristics of Skeletal Muscles of Dogs and Cats. Am. J. Physiol. 1977, 233 (1), C14-18. https://doi.org/10.1152/ajpcell.1977.233.1.C14.

(9)       McClelland, G.; Zwingelstein, G.; Taylor, C. R.; Weber, J. M. Increased Capacity for Circulatory Fatty Acid Transport in a Highly Aerobic Mammal. Am. J. Physiol. 1994, 266 (4 Pt 2), R1280-1286. https://doi.org/10.1152/ajpregu.1994.266.4.R1280.

(10)     Loftus, J. P.; Yazwinski, M.; Milizio, J. G.; Wakshlag, J. J. Energy Requirements for Racing Endurance Sled Dogs. J. Nutr. Sci. 2014, 3. https://doi.org/10.1017/jns.2014.31.

(11)     Yamada, T.; Tohori, M.; Ashida, T.; Kajiwara, N.; Yoshimura, H. Comparison of Effects of Vegetable Protein Diet and Animal Protein Diet on the Initiation of Anemia during Vigorous Physical Training (Sports Anemia) in Dogs and Rats. J. Nutr. Sci. Vitaminol. (Tokyo) 1987, 33 (2), 129–149. https://doi.org/10.3177/jnsv.33.129.

(12)     Reynolds, A. J.; Reinhart, G. A.; Carey, D. P.; Simmerman, D. A.; Frank, D. A.; Kallfelz, F. A. Effect of Protein Intake during Training on Biochemical and Performance Variables in Sled Dogs. Am. J. Vet. Res. 1999, 60 (7), 789–795.

(13)     Hill, R. C.; Lewis, D. D.; Scott, K. C.; Omori, M.; Jackson, M.; Sundstrom, D. A.; Jones, G. L.; Speakman, J. R.; Doyle, C. A.; Butterwick, R. F. Effect of Increased Dietary Protein and Decreased Dietary Carbohydrate on Performance and Body Composition in Racing Greyhounds. Am. J. Vet. Res. 2001, 62 (3), 440–447. https://doi.org/10.2460/ajvr.2001.62.440.

(14)     Herschel, D. A.; Argenzio, R. A.; Southworth, M.; Stevens, C. E. Absorption of Volatile Fatty Acid, Na, and H2O by the Colon of the Dog. Am. J. Vet. Res. 1981, 42 (7), 1118–1124.

(15)     Mazin, R. M.; Fordyce, H. H.; Otto, C. M. Electrolyte Replacement in Urban Search and Rescue Dogs: A Field Study. Vet. Ther. Res. Appl. Vet. Med. 2001, 2 (2), 140–147.

(16)     Reynolds, A. J.; Carey, D. P.; Reinhart, G. A.; Swenson, R. A.; Kallfelz, F. A. Effect of Postexercise Carbohydrate Supplementation on Muscle Glycogen Repletion in Trained Sled Dogs. Am. J. Vet. Res. 1997, 58 (11), 1252–1256.

(17)     Wakshlag, J. J.; Snedden, K. A.; Otis, A. M.; Kennedy, C. A.; Kennett, T. P.; Scarlett, J. M.; Kallfelz, F. A.; Davenport, G. M.; Reynolds, A. J.; Reinhart, G. A. Effects of Post-Exercise Supplements on Glycogen Repletion in Skeletal Muscle. Vet. Ther. Res. Appl. Vet. Med. 2002, 3 (3), 226–234.

 

MVC. Radka Vrublovská

Studuje fakultu veterinárního lékařství na VFU v Brně od roku 2015 a v budoucnu by se ráda zaměřila na medicínu malých zvířat. Doma má dva australské ovčáky, se kterými se ve volném čase věnuje různým sportům.
MVC. Radka Vrublovská

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*