Dystrofická epidermolysis bullosa je genetické onemocnění kůže vyskytující se i u psů. V důsledku poruchy tvorby kolagenu dochází k celotělové tvorbě puchýřků. Onemocnění není léčitelné.
DEB je vzácné dědičné onemocnění lidí a různých plemen psů vznikající na základě souboru postižených genů, projevující se tvorbou puchýřů a dalších postiženích na kůži a sliznicích. Byla popsána nová mutace způsobující DEB u psů – zodpovědný je gen COL7A1, který kóduje kolagen typu VII (C7). Kolagen je vláknitá bílkovina, která se vyskytuje ve většině pojivových tkání těla (kůže, kosti, chrupavky, vaziva a další) a udržuje v nich pevnost a pružnost. Kolagen C7 se nachází mezi epidermis (povrchová vrstva kůže) a dermis (škárou) kůže a napomáhá jejich soudružnosti. Varianta poškozeného genu COL7A1 má za následek nedostatek tohoto kolagenu. Onemocnění není léčitelné a končí fatálně, štěňata jsou utracena z důvodu špatné kvality života a velmi nepříznivé prognózy. DEB se může podle typu dědit recesivně či dominantně, záleží na druhu postiženého genu. U psů se předpokládá recesivní model dědičnosti, tedy pro vypuknutí nemoci je potřeba zdědit tento gen od obou rodičů. Toto předávání nemoci bylo potvrzeno na základě zkoumání rodokmenu vyšetřovaných psů, kteří se účastnili studie DEB a studování souboru genů zvířat.
EB je rozdělena do několika typů na základě strukturálních změn v kůži, způsobu dědičnosti a klinických a mikroskopických nálezů. Mezi čtyři hlavní typy patří EB simplex (EBS), junkční EB (JEB), dystrofická EB (DEB) a Kindlerův syndrom (KS). Společným rysem všech je křehkost kůže a sliznic a jejich velká náchylnost k poškození a podráždění. K poruchám dochází mezi dermis a epidermis na úrovni bazální membrány, což je struktura, na kterou nasedá epitel (povrchová vrstva buněk) epidermis. DEB má za následek poškození v lamina densa, což je jedna z částí bazální membrány. Nástup nemoci bývá u novorozených a velmi mladých štěňat.
Byla nalezena široká škála genetických příčin EB, což odráží různorodý klinický obraz. Devatenáct známých recesivních nebo dominantních EB genů zahrnuje COL7A1, COL17A1, DSP, DST, EXPH5, FERMT1, ITGA3, ITGA6, ITGB4, JUP, KLHL24, KRT5, KRT14, LAMA3, LAMB3, LAMC2, PLEC, PKP1 a TGM5. Dosud byly defekty u čtyř z nich spojeny s různými typy psích EB: postižení v PKP1 způsobuje syndrom ektodermální dysplazie – křehkost kůže (SFS/ES), mutace v PLEC způsobuje EBS, LAMA3 je zodpovědný za JEB a poškozený COL7A1 má za následek DEB. Další případy EB s neznámým původem byly popsány u některých dalších plemen psů (Akita Inu, zlatý retrívr a jiní) s různou mírou poškození kůže.
Nedostatek kolagenu typu VII se projevuje především generalizovanými puchýřky kůže (na celém povrchu těla), postižením dalších epitelů (svrchní vrstva tkání složená z řady buněk různé stavby a funkce), zjizvením, fibrózou (nahrazování funkčních tkání vazivem) a vysokým rizikem vzniku metastatického karcinomu dlaždicových buněk (jeden z druhů epitelu, nachází se na povrchu kůže a sliznici hrtanu, vagíny, v normálním případě je mechanicky velmi odolný). EB má přes svoji různorodost společné klinické příznaky. Celé tělo zvířete je pokryto puchýři a erozemi (oděrky), psy mají křehkou kůži, která je místy zrohovatělá a tvrdá. U některých může dojít k defektu drápů a ztrátě pigmentace. Postižené jsou i sliznice, vznikají puchýře nebo vředy na sliznici dutiny ústní, ploše čumáku, případně i na břichu, vnějších genitáliích a plochách kloubů končetin (hlavně na zápěstí a zánártí). Histologicky se potvrzuje oddělení vrstev kůže od sebe vlivem nedostatku kolagenu VII a porušení vrstev bazální membrány. Zároveň je v těchto místech nacházeno větší množství neutrofilů (bílých krvinek) jako důsledek zánětu. V mozku, dýchacím a trávicím systému, v srdci, játrech, slezině, slinivce, ledvinách, štítné žláze a nadledvinách a pohlavních žlázách nebyly přítomny žádné specifické makroskopické nebo histologické změny.
Dnes je cílem studií zkoumání léčebných možností, včetně proteinových a buněčných terapií, genových úprav a léčby pomocí kmenových buněk, ale žádný účinný a dostupný lék dosud neexistuje. Pokud jde konkrétně o DEB, cílem genové terapie by bylo obnovení funkce kolagenu VII v epiteliálních tkáních. Je vhodný genetický test u chovných jedinců pro eliminaci onemocnění z plemene vyřazováním nosičů mutantního genu.
Reference:
Julia Niskanen, Kati Dillard, Meharji Arumilli, Elina Salmela, Marjukka Anttila, Hannes Lohi , Marjo K. Hytöne, Nonsense variant in COL7A1 causes recessive dystrophic epidermolysis bullosa in Central Asian Shepherd dogs.Plos One, 2017. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0177527. Dostupné z https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0177527.
Jose Bonafont, Ángeles Mencía, Marta García, Raúl Torres, Sandra Rodríguez, Marta Carretero, Esteban Chacón-Solano, Silvia Modamio-Høybjør, Lucía Marinas ,Carlos León, María J. Escamez, Ingrid Hausser, Marcela Del Río, Rodolfo Murillas, Fernando Larcher. Clinically Relevant Correction of Recessive Dystrophic Epidermolysis Bullosa by Dual sgRNA CRISPR/Cas9-Mediated Gene Editing.molecular Therapy, 2019,986-998 (1066). DOI:https://doi.org/10.1016/j.ymthe.2019.03.007. Dostupné z https://www.cell.com/molecular-therapy-family/molecular-therapy/fulltext/S1525-0016%2819%2930093-0
- Episodic falling syndrome (EFS – záchvatovité padání) - 26 března, 2021
- Deficit glykogen větvícího enzymu (GBED) - 25 května, 2020
- Junkční epidermolysis bullosa u belgického chladnokrevníka - 20 dubna, 2020
Buďte první kdo přidá komentář