Těžká kombinovaná imunodeficience (SCID) u arabských plnokrevníků

Těžká kombinovaná imunodeficience je dědičné onemocnění vyskytující se u koní pouze u arabských plnokrevníků. Dochází k těžkému postižení imunitního systému, kdy organismus není schopen ubránit se jakýmkoli patogenům. Onemocnění je neléčitelné a vždy smrtelné, hříbata umírají na těžké infekce a nedožívají se více než šesti měsíců.

Těžká kombinovaná imunodeficience (SCID) je dědičné onemocnění, které se vyskytuje u lidí, myší, některých plemen psů a v případě koní výhradně u arabských plnokrevníků. Dochází k těžkému poškození imunitního systému, bílé krvinky – T a B lymfocyty nedozrávají a nejsou schopny bránit organismus proti patogenním i potencionálně nebezpečným mikroorganismům. Onemocnění je vždy smrtelné, hříbata obvykle umírají okolo pátého měsíce věku na následky těžkých infekcí, které vznikají i z málo patogenních agens.

Postižení imunitního systému

SCID je přenosná autosomálně recesivně, nemoc vypukne po zdědění mutovaného genu od obou rodičů, kteří jsou přenašeči, aniž by sami onemocněli. První případy byly popsány v roce 1973, dnes se procento postižených koní nebo přenašečů mutace může lišit v rámci jednotlivých regionů vzhledem k velkému rozšíření plemene. Příznaky byly nejdříve přisuzovány selhání vzniku protilátek proti adenovirům, selhání přenosu pasivních protilátek z kolostra a podobně. Až později byla SCID definována jako samostatné genetické onemocnění. Konkrétně u arabských plnokrevníků je nefunkční DNA-proteinkináza, která působí na prekurzory B- a T-lymfocytů v kostní dřeni, umožňuje jejich dozrávání a vznik receptorů pro interleukiny na jejich membránách. Interleukiny jsou signální molekuly, důležité pro vyvolání imunitní odpovědi na cizí látky v organismu, a pokud se nemohou navázat na lymfocyty, nemohou jim předávat informace o nebezpečí. Také nedochází ke vzniku dalších receptorů, například pro navázání imunoglobulinů (protilátek) na povrch B-lymfocytů. Důsledkem mutace jsou tedy nezralé, nefunkční lymfocyty a neschopnost organismu bránit se jakýmkoli nežádoucím látkám a patogenům, které se do něj dostanou. Mohou být také postiženy další bílkoviny nebo enzymy, hrající roli v dozrávání lymfocytů, přesný mechanismus však dosud není přesně popsán.

Nespecifické klinické příznaky a adenovirová pneumonie

Obvyklé je přivolání veterinárního lékaře k hříběti starému okolo dvou měsíců s  postižením plic, průjmem, hepatitidou nebo jinými nespecifickými příznaky. I přes podání antibiotik ve vysokých dávkách dochází k minimálnímu zlepšení a infekce rychle postupuje, až dojde ke smrti zvířete. Klinický obraz odpovídá danému patogenu, nejčastěji jsou to adenovirové infekce plic či jiné oportunní organismy, které pro běžného jedince s plně vyvinutou imunitou málokdy znamenají nebezpečí. Adenovirová pneumonie se projevuje výtokem z nosu a očí, horečkou a postupně se zhoršujícím zánětem plic. Dalšími častými patogeny u hříbat se SCID jsou pneumocystis, rhodococcus equi, cryptosporidium parvum a další.

Diagnostika a testování

Vzhledem k nespecifickým příznakům není SCID vždy odhaleno. Diagnózu je nutno potvrdit vyšetřením bílých krvinek z krevního nátěru s nálezem lymfopenie (nízké počty bílých krvinek) během probíhajícího onemocnění. Pro SCID je běžný nález pod 1000 buněk na krychlový milimetr (počet u zdravého koně je 1050 – 7000). Chybí protilátky IgM, které klesají po 36. dnu věku, do té doby může být vyšší koncentrace díky přijatým protilátkám z kolostra matky. Také IgG jsou na minimální hodnotě 0,25mg/ml  oproti normální hladině 9,7mg/ml. Hříbata jsou tedy neschopná produkce protilátek IgM, IgG a IgA. Při histopatologickém vyšetření jsou běžné nálezy: nepřítomnost zárodečných center v lymfatických uzlinách, nepřítomnost folikulů ve slezině, hypoplazie brzlíku. Experimentálně byla vzácně úspěšná léčba pomocí transplantace kostní dřeně od zdravých dárců, ale vzhledem k častým a silným odmítavým reakcím  ze strany příjemce se tato metoda nejeví jako možnost terapie do budoucna.

Od roku 1997 je také k dispozici DNA test pro odhalení SCID pozitivních koní. Ze studií z let 1998-2011, kdy bylo testováno 10 687 koní, bylo z nich 15,73% pozitivních – nosičů a 0,3% nemocných hříbat. Arabští plnokrevníci určeni pro chov by měli být na SCID testováni a v případě pozitivních výsledků by mělo být důkladně promyšleno použití daného jedince v chovu. Ne vždy je přínosem vyloučení z chovu, protože někteří jedinci mohou přenášet na potomky cenné a žádoucí znaky, které by jejich vyřazením mohly zaniknout. Je ale důležité pozitivního jedince vždy spojovat s negativním a jejich hříbata také testovat. Dále je třeba vzhledem k závažnosti onemocnění věnovat se dalšímu výzkumu a studiím SCID a najít otázky na dosud neznámé mechanismy vzniku SCID, například co je příčinou agamaglobulinémie (nízké hladiny protilátek) u hříbat, zda souvisí s nepřítomností B-lymfocytů nebo jde o vadu jejich syntézy, jaké jsou společné znaky pro zvířata a lidi a co je hlavní příčinou nefunkčního imunitního systému u tohoto fatálního genetickém defektu.

Reference:

Bengi Çınar Kul, Okan Ertugrul, Ö. Korkmaz Aǧaoǧlu, M.Durmaz. Investigation of severe combined immunodeficiency (SCID) disease of Arabian horses raised at the state stud farms in Turkey, 2014, Veteriner Fakültesi dergisi 61(1):59-63. DOI: 10.1501/Vetfak_0000002606. Dostupné z http://dergiler.ankara.edu.tr/dergiler/11/1835/19294.pdf.

College of Veterinary Medicine and Biomedical Sciences, Colorado State University, Fort Collins, CO. Molecular pathology of severe combined immunodeficiency in mice, horses, and dogs, 2004,Vet Pathol., 41(2), 95-100. DOI: 10.1354/vp.41-2-95. Dostupné z https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1354/vp.41-2-95.

Hamid Reza Seyedabadi, Mohamad Hossein Banabazi, Fazlollah Afraz, Nader Asadzadeh, Arash Javamnard and Ali Javanrouh Aliabad, Department of Biotechnology, Animal Science Research Institute of Iran (ASRI), Karaj, I.R Iran. Molecular Investigation on DNA-PKcs Gene and Identification of SCID Carriers among Iranian Arabian HorsesUsing a Test Based on PCR. Jownal of Animal and Veterinary Advances 10 (7): 865-867,2011,ISSN: 1680-5593. Dostupné z https://s3.amazonaws.com/academia.edu.documents/31051782/J._of_Animal_and_Veterinary_Advances_.pdf?response-content-disposition=inline%3B%20filename%3DMolecular_Investigation_on_DNA-PKcs_Gene.pdf&X-Amz-Algorithm=AWS4-HMAC-SHA256&X-Amz-Credential=AKIAIWOWYYGZ2Y53UL3A%2F20190808%2Fus-east-1%2Fs3%2Faws4_request&X-Amz-Date=20190808T173559Z&X-Amz-Expires=3600&X-Amz-SignedHeaders=host&X-Amz-Signature=8a36dfa3e998c54ceeb67deb5a837a0e6d828bb6b1b447dde4e41801b41d91c1.

Perryman, L. E. (2004). Molecular Pathology of Severe Combined Immunodeficiency in Mice, Horses, and Dogs. Veterinary Pathology, 41(2), 95–100. https://doi.org/10.1354/vp.41-2-95. Dostupné z https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1354/vp.41-2-95#articleCitationDownloadContainer.

 

MVDr. Gabriela Lukešová
Latest posts by MVDr. Gabriela Lukešová (see all)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*