von Willebrandova choroba typu 3

Von Willebrandova choroba (vWD) typu 3 je dědičné onemocnění popsané u psů plemene skotský teriér, šeltie a Kooikerhondje. Projevuje se závažným krvácením způsobeným sníženou funkcí von Willebrandova faktoru, což narušuje proces zástavy krve, hemostázy. Pro toto onemocnění existuje pouze symptomatická léčba a to podání krevní transfúze.

Von Willebrandova choroba (vWD) je charakterizována zvýšenou krvácivostí z důvodu sníženého množství nebo funkčnosti von Willebrandova faktoru. Rozlišujeme tři typy von Willebrandovy choroby, tento článek pojednává o typu 3*. U lidí byla nemoc popsána v roce 1924 finským lékařem Erikem von Willebrand. Von Willebrandova nemoc třetího typu se vyskytuje u psů plemene skotský teriér, Kooikerhondje a šeltie. Tento typ je nejtěžší formou vWD a je doprovázen závažným až život ohrožujícím krvácením. Tato vrozená vada není léčitelná, existuje pouze terapie symptomatická, kdy větší krvácení korigujeme podáním krevní transfuze.

*pozn. Rozlišujeme tři typy von Willebrandovy choroby. Typ 1 je nejčastější formou vWD a projevuje se příznaky veskrze mírnými. U typu 1 je na vině hlavně snížené množství faktoru. Typ 2 je charakterizován sníženou kvalitou vW faktoru, což je u postižených jedinců doprovázeno již závažnějším krvácením. Typ 3 je nejnebezpečnější formou, i co se týče klinických příznaků, a jeho příčinou je úplná absence tvorby faktoru.

Jaká je role von Willebrandova faktoru při zástavě krvácení?

Glykoprotein krevní plazmy, von Willebrandův faktor (vWF), je jeden z mnoha účastníků složitého procesu zástavy krvácení, hemostázy. Konkrétně má velký podíl na krevním srážení (hemokoagulaci), protože napomáhá krevním destičkám přilnout k povrchu narušeného endotelu kapilár a také se shlukovat, což je nepostradatelný první krok v procesu zástavy krvácení.  Je produkován buňkami, které tvoří vnitřní výstelku krevních kapilár (endotel), krevními destičkami (trombocyty), megakaryocyty (velké buňky, z nichž vznikají trombocyty) a subendoteliální pojivovou tkání (pojivo pod endotelem). Von Willebrandův faktor obsahuje specifické úseky, které mají schopnost navázat se na další důležité molekuly a buňky, jako jsou např. faktor VIII, kolagen, heparin, krevní destičky atd.

Krevní destičky tvoří první linii obrany proti krvácení vzniklému při poranění tím, že mechanicky „ucpou“ vzniklý defekt. Jejich práce začíná po narušení celistvosti kapiláry, kdy přilnou (adherují) na tento kolagen. Právě při této adhezi se uplatňuje von Willebrandův faktor (a kolagen), když pomáhá krevním destičkám přilnout k subendoteliálnímu pojivu, které se obnaží po defektu kapilární stěny a endotelu. Pokud nastane chyba v kvantitě nebo kvalitě vWF, rozvíjí se von Willebrandova choroba.

U von Willebrandovy nemoci typu 3 nedochází k produkci von Willebrandova faktoru. Při jeho absenci v krvi nedochází tedy ani k jeho navazování se na faktor VIII, což je další velice důležitý protein hemostáze, a tím nedochází k ochraně faktoru VIII proti degradaci. Proto je v krvi detekovatelná velice nízká hladinu faktoru VIII, což můžeme sledovat u dalšího krvácivého onemocnění, u hemofilie A (ta má ovšem jinou příčinu než vWD).

Jaké jsou příznaky von Willebrandovy choroby u psů?

Psi s von Willebrandovou chorobou typu 3 jsou v riziku závažného krvácení, které může vést až k ohrožení života. U postižených psů se objevuje časté krvácení z nosu, krváceniny na sliznicích, dásních a snadno způsobené krvácení do kůže. Krev v trusu či v moči může znamenat spontánní krvácení do trávicího, respektive močového traktu. U štěňat pozorujeme při výměně dočasných zubů delší krvácení ze zubního lůžka. Dále se může objevit krvácení do kloubů anebo krvácení z pohlavních orgánů u fen, případně delší poporodní krvácení. To, že zvíře trpí touto dědičnou vadou, se může ale ukázat až v době po úrazu nebo provedeného chirurgického zákroku, kdy se poprvé projeví závažné krvácení a potřeba dodání krve transfuzí.

Jaká je dědičnost von Willebrandovy choroby typu 3?

Příčinou onemocnění je mutace v genu, který kóduje von Willebrandův faktor. U každého z výše popsaných plemen byl rozpoznán jiný druh mutace. Von Willebrandovou choroba typu 3 se u psů dědí autosomálně recesivně (u lidí také), kdy mutaci nese recesivní alela. Aby se u psů choroba projevila, musí postižený jedinec zdědit dvě kopie alely mutovaného genu pro von Willebrandův faktor. Tuto „nemocnou“ (recesivní) alelu si můžeme nazvat w. Jednu alelu tedy dostane od matky a jednu od otce (w/w). Pokud pes obdrží pouze jednu kopii mutovaného genu od jednoho z rodičů, a druhou má zdravou, nazýváme ho nosičem či přenašečem nemoci (Z/w). U nosičů je sice v krvi snížená hladina von Willebrandova faktoru, ale nemoc se u nich klinicky neprojeví, tzn., že nebudou trpět větším krvácením. Mohou však tuto mutaci přenést do dalších generací. Proto je důležité tyto přenašeče včas odhalit pomocí testu DNA a následně pečlivě uvážit jejich uchovnění. Tabulka ukazuje pravidla autosomálně recesivní dědičnosti při křížení dvou jedinců.

 

KŘÍŽENÍ DVOU JEDINCŮ Z/Z Z/w w/w
Z/Z (zdravý) 100% zdravé potomstvo 50% zdravého potomstva, 50 % potomstva budou nosiči 100% potomstva budou nosiči
Z/ w (nosič) 50% zdravého potomstva, 50 % potomstva budou nosiči 25% zdravého potomstva, 50% potomstva budou nosiči, 25% potomstva bude postiženo vWD 50% potomstva budou nosiči, 50% potomstva bude postiženo vWD
w/w (vWD) 100% potomstva budou nosiči 50% potomstva budou nosiči, 50% potomstva bude postiženo vWD 100% potomstva postiženo vWD

 

Jak zjistím, že můj pes trpí vWD?

Dnes je majitelům a chovatelům psů k dispozici diagnostický test, kterým se zjistí, jestli zvíře nese mutaci genu pro von Willebrandův faktor. Pro tento genetický test je potřeba buď malý vzorek krve anebo stěr z bukální sliznice (ten může provést i sám majitel). Výsledky testu jsou užitečné jak pro veterinárního lékaře k potvrzení diagnózy, ale i majiteli, který tím zjistí, jaké genetické zatížení má jeho chovné zvíře a jaké riziko představuje šíření této dědičné vady do dalších generací. Velmi přínosné je odhalení nosičů nemoci, kteří nevykazují klinické příznaky, ale mohou předávat recesivní alelu svým potomkům. Onemocnění se dá z chovu teoreticky vymýtit tím, že vyřadíme nosiče mutovaného genu pro von Willebrandovu nemoc.

Reference:

  1. Crespi JA, Barrientos LS, Giovambattista G. von Willebrand disease type 1 in Doberman Pinscher dogs: genotyping and prevalence of the mutation in the Buenos Aires region, Argentina. J Vet Diagn Invest. 2018;30(2):310–314. doi:10.1177/1040638717750429
  2. Venta, P.J., Li, J., Yuzbasiyan-Gurkan, V., Brewer, G.J., and Schall, W.D. (2000). Mutation causing von Willebrand’s disease in Scottish Terriers. J. Vet. Intern. Med. 14, 10–19.
  3. Johnstone IB. Canine von Willebrand’s disease: a common inherited bleeding disorder in Doberman Pinscher dogs. Can Vet J 1986;27:315–318.
  4. Wikipedia, The Free Encyklopedia, von Wilebrand disease, WWW.: < https://en.wikipedia.org/wiki/Von_Willebrand_disease#Types>
  5. Pathak EJ. Type 3 von Willebrand’s disease in a Shetland sheepdog. Can Vet J. 2004;45(8):685–687.

 

MVDr. Bára Schneiderová

V roce 2019 jsem ukončila studium veterinárního lékařství na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Momentálně jsem na mateřské dovolené. V budoucnu bych se chtěla věnovat medicíně malých zvířat, případně se ještě dál vzdělávat. Doma nám dělají společnost německá boxerka Berry, dva papoušci a mnoho želv.
MVDr. Bára Schneiderová

Poslední příspěvky od MVDr. Bára Schneiderová (všechny zde)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*