Familiární nefropatie je genetické onemocnění postihující zejm. španěly a samojedy. Vzniká v důsledku poruchy cév v ledvinách, následkem čehož dochází ke ztrátě látek močí. Onemocnění se projevuje zpomaleným růstem, častějším močením a dalšími příznaky selhání ledvin u mladých zvířat. Není léčitelné, avšak chovatelským a terapeutickým managementem lze zpomalit jeho progresi.
Familiární nefropatie je vrozené onemocnění, kdy u mladých psů dochází k fatálnímu selhání ledvin. Nejvíce zatížená plemena jsou anglický kokršpaněl, anglický špringršpaněl, velššpringršpaněl a samojed. Uvádí se, že až 11% anglických kokršpanělů v Evropě je postiženo touto nemocí. První případy popsal Krook ve 40. letech minulého století. U lidí je stejné onemocnění známé pod názvem Alportův syndrom. První příznaky se objevují mezi šesti měsíci a dvěma roky věku psa, poté je otázka několika měsíců, kdy budou ledviny zcela nefunkční. Familiární nefropatie je neléčitelná.
Příčina a genetická mutace
Hlavní funkce ledvin je filtrování nadbytečné vody a odpadních látek z krve a tím produkce moči. K tomuto účelu slouží unikátní struktury – nefrony, základní stavební jednotky ledvin. Nefrony se skládají z glomerulů a tubulů. Glomeruly obsahují klubíčka krevních kapilár, které odevzdávají většinu kapalných složek (mimo bílkovin) dál do tubulů, vzniká tak primární moč. V tubulech pak dochází ke zpětnému vstřebávání tekutin a živin do krve. Postupným přefiltrováním vzniká sekundární moč, která obsahuje nepotřebnou vodu a odpadní látky (močovinu).
Mutace genu způsobují abnormality kolagenu IV, stavebního proteinu právě v kapilárách glomerulů. Časem dochází k narušení stěny kapilár a tím k propouštění krevních bílkovin albuminu a globulinů, které ničí tubuly a tedy celý nefron. Snížení proteinů v kolující krvi má mimo jiné vliv na imunitní systém, kdy je jedinec náchylnější k infekcím a alergiím. Dochází také k azotemii, tedy ke zvýšení hladin močoviny a kreatininu v krvi, které jsou za normálních okolností vylučovány močí, a hyperfosfatemii (nadbytek fosforu v krvi). Popisují se mutace genu COL4A3 a COL4A4 s autosomálně recesivní dědičností (nemoc se projeví pouze pokud jedinec zdědí dvě zmutované alely). Existuje také mutace genu COL4A5 vázaná na pohlavní chromozom X s dominantní dědičností. Jsou tedy více postiženi samci, protože mají jen jeden chromozom X oproti dvoum samičím. Tato mutace byla popsána u samojedů, samice v několika studiích měly také menší únik bílkovin v moči, ale nezemřely na selhání ledvin.
Projevy
Příznaky jsou nespecifické pro toto onemocnění, projevuje se selháním ledvin. Chovatelé si mohou všimnout pomalejšího růstu štěňat oproti sourozencům. Štěňata se rodí s defektem kolagenu, ale prvních pár měsíců ledviny fungují normálně, poté dochází k postupnému ledvinnému selhání. Projevy odpovídají postižení ledvin, především abnormální žízeň a močení, snížená chuť k jídlu, anorexie, letargie, zvracení, nekvalitní srst a halitóza (typický zápach z úst).
Diagnostika
Diagnostika není jednoduchá, protože klinické projevy odpovídají chronickému selhání ledvin. Avšak nástup příznaků u mladých psů typických plemen může poukazovat na familiární nefropatii. V klinických studiích u sledovaných psů několik měsíců předcházela azotemii a následným projevům proteinurie (vylučování bílkovin močí). Proteinurie nastoupila v 5 až 8 měsících, poté se zpomalil růst štěňat a snížila se funkce ledvin. Po zjištění azotemie a hyperfosfatemie byla doba přežívání mezi třemi až šesti týdny. Stěžejní je tedy genetické vyšetření především chovných párů, kdy můžeme odhalit postiženého jedince s dvěma alelami, negativního jedince a přenašeče, který neprojevuje známky onemocnění, ale může přenést zmutovanou alelu dál na potomstvo. U této nemoci je málo pravděpodobné uchovnění pozitivního jedince vzhledem k závažnosti průběhu. Ovšem pokud se v chovném páru spojí dva přenašeči, bude teoreticky 25% vrhu postiženo nemocí, 50% přenašeči a 25% zdravých. Není nutné eliminovat přenašeče úplně, ale párovat je s negativními psy.
Terapie
Léčba neexistuje, nefrony nemají schopnost regenerace a jsou tedy trvale poškozeny. Je možné mírnit další poškozování ledvin dietou, kde je snížen obsah bílkovin a fosforu. Léky snižující krevní tlak a vylučování bílkovin močí mohou také prodloužit a zkvalitnit život. Jde ale jen o paliativní léčbu v řádech týdnů až měsíců, dle rozvoje nefropatie. Z toho vyplývá, že je velice důležitá prevence už při zakládání chovných párů a znalost jejich genetických profilů.
Reference:
G. A. Davidson, R.J. Bell, G.E. Lees, C.E. Kashtan, G.S. Davidson, K.E. Murphy. Genetic Cause of Autosomal Recessive Hereditary Nephropathy in the English Cocker Spaniel. J Vet Intern Med 2007;21:394–401
B. Jansen, V. E. Valli, P. Thorner, R. Baumal, J.H. Lumsden. Samoyed hereditary glomerulopathy: serial, clinical and laboratory (urine, serum biochemistry and hematology) studies. Can J Vet Res. 1987 Jul; 51(3): 387–393.
- Zánětlivé onemocnění plic u kólií - 8 června, 2020
- Shaking puppy syndrom - 20 března, 2020
- Primární kongenitální glaukom u koček - 9 března, 2020
Buďte první kdo přidá komentář