C3 deficience u bretaňského ohaře

Při C3 deficienci dochází k narušení funkce komplementu a tím i celého imunitního systému. Dochází k časté nemocnosti  kvůli neschopnosti imunity bránit tělo, ale zároveň i k autoimunitním chorobám, kdy dochází k poškozování vlastního organismu. Onemocnění je děděno autosomálně recesivně.

Poškození imunitního systému

C3 deficience je vzácná dědičná porucha, která se vyznačuje zvýšenou náchylností k infekcím, které se navíc často opakují, a také zvýšeným výskytem autoimunitních chorob  z důvodu poškození imunitního systém. Nemoc byla poprvé popsána v roce 1981, k dnešnímu dni jsou známy případy u lidí, morčat, psů a králíků. Původem nemoci je mutace genu C3, který ovlivňuje funkce komplementu, což je důležitá složka imunitního systému pomáhající rozpoznat, označit a následně i zničit patogenní nebo cizorodé částice v organismu. Bližší podstata vzniku deficience jako následek mutace zatím nebyla přesně popsána, ale ví se, že defekt je děděn autozomálně recesivně a tak se projeví u štěněte pouze po zdědění této mutace od obou rodičů.

Komplement

Systém komplementu je důležitým mechanismem vrozené imunity, která je v organismu přítomna již při narození, a hraje zásadní roli v bakteriolýze (zničení buněk), zánětu a fagocytóze. Fagocytóza je proces, kdy buňkami imunitního systému, tzv. fagocyty (zejména bílé krvinky – makrofágy a neutrofilní granulocyty) dochází po předchozí opsonizaci (označení chemickými látkami) k pohlcení buněk nebo částic, které jsou organismem vyhodnoceny jako cizí nebo nebezpečné. Fagocyt buňku pohltí a ve svém vnitřním prostoru  ji pomocí trávicích látek rozloží a tím dojde k zneškodnění, což je princip ochrany organismu před původci nemocí a dalšími nebezpečími. Samotná kaskáda komplementu je soubor reakcí mnoha glykoproteinů vznikajících v játrech.  Existují tři cesty aktivace reakce komplementu – klasická, alternativní a lektinová dráha. Ačkoli každá cesta je aktivována různě a jednotlivě, setkávají se všechny tři dráhy u proteinu C3 a následně pokračují společnou cestou, což naznačuje, že C3 je naprosto klíčový komplementový faktor a přestože je primárně syntetizován v hepatocytech (jaterních buňkách) tak i jiné tkáně a buňky mají schopnost C3 syntetizovat, jako například další bílé krvinky (makrofágy, dendritické buňky, polymorfonukleární leukocyty), proximální tubulární epiteliální buňky v ledvinách, fibroblasty ve vazivu, děložní epitel a pneumocyty v plicích.

Klinické příznaky

Příznaky nedostatků proteinových složek komplementu připomínají jakákoli jiná onemocnění bakteriálního a virového původu či autoimunitního onemocnění a vyžadují velmi důkladnou diagnostiku, proto ne vždy jsou tyto poruchy odhaleny a výskyt tedy ve skutečnosti může být mnohem vyšší, než se odhaduje. Nedostatky C3 jsou obecně spojeny s vyšší citlivostí na infekce, protože organismus se nedokáže dostatečně účinně bránit a v některých případech se objevují i autoimunitní onemocnění, kdy se poškozený imunitní systém chová nepřátelsky vůči vlastnímu tělu a poškozuje ho. U psů je aktivita C3 při deficienci odhadována na úrovni 3–10% oproti normálu.

Vliv imunokomplexů

Protože se C3 podílí na několika stádiích imunitní odpovědi, není překvapivé, že jeho nedostatek je spojen s vážnými vracejícími se  zejména bakteriálními infekcemi, ale navíc se  u psů projevuje i onemocnění zprostředkované imunokomplexy, jedná se často například o  memranoproliferativní glomerulonefritidu typu 1, následkem čehož může dojít až k selhání ledvin. Antigen je součástí patologické nebo cizorodé částice, kterou rozpozná imunitní systém, a aby byl zneškodněn, naváže se na něj protilátka produkovaná B-lymfocyty. Navázáním protilátky na antigen následně vzniká imunokomplex. V případě, kdy imunitní systém nepracuje správně, se může stát, že se tyto imunokomplexy proudem krve zanesou, shromáždí a  uloží v místech nebo orgánech, které významně poškozují.

Komplement je veřejnosti nepříliš známý, ale jde o velmi důležitou součást imunitního systému a jeho poškození vede k řadě vážných poruch. Přestože už je velmi dobře popsán, stále je třeba zkoumat jeho úlohu v organismu v mnoha souvislostech s možným potenciálem v léčebných procesech.

Reference:

Ram S, Lewis LA, Rice PA. Infections of people with complement deficiencies and patients who have undergone splenectomy. Clin Microbiol Rev. 2010;23(4):740–780. doi:10.1128/CMR.00048-09. Dostupné z https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2952982/.

Ameratunga R1, Winkelstein JA, Brody L, Binns M, Cork LC, Colombani P, Valle D. Molecular analysis of the third component of canine complement (C3) and identification of the mutation responsible for hereditary canine C3 deficiency. J Immunol. 1998 Mar 15;160(6):2824-30. PMID: 9510185. Dostupné z https://www.jimmunol.org/content/jimmunol/160/6/2824.full.pdf

MVDr. Gabriela Lukešová

Ukončila studium na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně v roce 2018, od roku 2019 pokračuje v doktorském studiu v oboru Veřejné veterinářství a ochrana zvířat. Dále externě spolupracuje s firmou Biopharm jako kvalifikovaná osoba pro správnou distribuční praxi v oblasti veterinárních léčiv. Ve svém volném čase se aktivně věnuje jezdectví, péči o koně a cyklistice.
MVDr. Gabriela Lukešová

Poslední příspěvky od MVDr. Gabriela Lukešová (všechny zde)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*