Glanzmannova trombastenie (GT) je dědičné onemocnění charakterizované poruchou srážlivosti krve, vyskytující se u lidí, koní a psů. Typickým klinickým příznakem jsou tečkovité krváceniny – petechie a těžce zastavitelné krvácení po zranění a veterinárních zákrocích. Onemocnění není léčitelné.
Porucha srážlivosti krve
Glanzmannova trombastenie (GT) je dědičná porucha funkce destiček postihující pyrenejské horské psy, otterhoundy (vydraře), člověka a koně. Byla popsána švýcarským doktorem Glanzmannem v roce 1918 u lidí jako porucha krvácení, která se příznaky lišila od ostatních známých koagulopatií (poruch srážlivosti), a během následujících desetiletí vědci určili přesnou biochemickou a molekulární podstatu nemoci. U pyrenejských horských psů byla popsána v 60. letech 20. století s jednoznačnými klinickými a biochemickými rysy GT typu I. Geny kódující glykoproteiny byly popsány v roce 1999, což umožnilo identifikaci specifických mutací způsobujících GT typu I u psů. Podobné postižení se nachází u finských špiců a basetů, ale jde o onemocnění s jiným genetickým základem, nikoli o GT. GT je děděna autozomálně recesivně, klinicky se projeví u 25 % potomků po zdědění mutace od obou rodičů, 50 % potomků se stává dalšími přenašeči mutace.
Receptor αIIbβ3
Hlavní funkce krevních destiček (trombocytů) je jejich shlukování (agregací) s následným zastavením krvácení. U zdravých trombocytů je hojně zastoupen integrin (bílkovina na membráně) αIIbβ3, který váže fibrinogen, glykoprotein nezbytně potřebný pro tvorbu krevních sraženin. U GT krevní destičky obsahují vadné nebo nízké hladiny αIIbβ3, což znemožňuje vazbu fibrinogenu a následkem toho nedochází k agregaci destiček.
GT lze rozdělit do tří skupin, které se navzájem liší v množství αIIb, β3, nebo společně jako receptor fibrinogenu αIIbβ3. Tímto způsobem lze GT rozdělit na typ I, typ II a variantu GT. Typ I je charakterizován těžkou kvantitativní nedostatečností, typ II střední mírnou kvantitativní nedostatečností a varianta GT relativně normální kvantitou, ale sníženou funkcí. U pyrenejských horských psů se vyskytuje varianta GT typ I.
Klinické příznaky – krvácení
Mezi nejčastější projevy GT patří purpura – velké množství petechií, což jsou drobné krváceniny, které vypadají jako drobné červené tečky, především na sliznici dutiny ústní a sporadicky na břiše. Dále se objevuje epistaxe (krvácení z nosu), melena (natrávená krev v trusu), krvácení z dásní při traumatech v dutině ústní a těžko zastavitelné krvácení po veterinárních zákrocích. Postižení psi někdy bývají menší, než je standart plemene, a to kvůli zvýšené potřebě železa (z důvodu ztrát železa při častém krvácení) během růstu. Ukázalo se, že poskytnutí doplňků železa podávané v potravě je neúčinné v prevenci nedostatku, dokud se požadavky na železo požadované pro růst psa nesníží.
Diagnostika
GT je často přehlížena, protože stav odráží klinické a laboratorní rysy společné s dalšími získanými poruchami destiček. Je třeba brát v úvahu GT u každé trombopatie u exponovaných plemen, pečlivě analyzovat klinické příznaky (častý výskyt hematomů, přehnané krvácení po menších traumatech, purpura atd.) a rodinnou anamnézu (podobné případy u příbuzných jedinců). Diagnóza GT zahrnuje přítomnost normálního počtu krevních destiček (obvykle na spodní hranici normálu), prodlouženou dobu krvácení a prodlouženou dobu PFA (simulace shlukování destiček). Při pozorování krevních nátěrů postiženého psa bývá 30 – 80% krevních destiček změněného tvaru a velikosti. Celkový krevní obraz může být zcela normální nebo se sníženým obsahem železa. Nejlepší způsob, jak diagnostikovat GT jako celek, je pomocí analýzy mutací a DNA.
Agregometrie – LTA
Agregometrie prostupu světla (LTA) je považována za zlatý standardní diagnostický postup pro hodnocení funkce destiček. Vzorky plazmy bohaté na krevní destičky se monitorují před a po podání specifických látek – ADP, kolagenu, epinefrinu, kyseliny arachidonové, ristocetinu a dalších, a zhodnocují se změny tvaru destiček, procento a zpoždění agregace atd. Tento test je vysoce specifický pro GT, protože nedochází k agregaci destiček u žádné z látek, s výjimkou ristocetinu, kde je reakce zachována. Přestože tento test přináší specifické údaje, LTA je časově velmi náročná a vyžaduje použití specializovaných laboratoří.
Znalost molekulárního základu pro GT typu I u psů by měla zlepšit pochopení vztahů mezi strukturou a funkcí integrinu αIIbβ3 a poskytnout vynikající zvířecí model pro studie zaměřené na výzkum principu a možnostech léčby GT u lidí.
Reference:
Haysom LZ, Kennerly RM, Müller RD, Smith-Carr S, Christopherson PW, Boudreaux MK. Identification and Characterization of Glanzmann Thrombasthenia in 2 Closely Related Mixed-breed Dogs. J Vet Intern Med. 2016;30(2):642–646. doi:10.1111/jvim.13825. Dostupné z https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4913590/.
Solh T, Botsford A, Solh M. Glanzmann’s thrombasthenia: pathogenesis, diagnosis, and current and emerging treatment options. J Blood Med. 2015;6:219–227. Published 2015 Jul 8. doi:10.2147/JBM.S71319. Dostupné z https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4501245/.
Boudreaux, M. K., & Lipscomb, D. L. (2001). Clinical, Biochemical, and Molecular Aspects of Glanzmann’s Thrombasthenia in Humans and Dogs. Veterinary Pathology, 38(3), 249–260. https://doi.org/10.1354/vp.38-3-249. Dostupné z https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1354/vp.38-3-249#articleCitationDownloadContainer.
Boudreaux MK1, Kvam K, Dillon AR, Bourne C, Scott M, Schwartz KA, Toivio-Kinnucan M. Type I Glanzmann’s thrombasthenia in a Great Pyrenees dog. Vet Pathol. 1996 Sep;33(5):503-11. DOI: 10.1177/030098589603300504. Dostupné z https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/030098589603300504
- Episodic falling syndrome (EFS – záchvatovité padání) - 26 března, 2021
- Deficit glykogen větvícího enzymu (GBED) - 25 května, 2020
- Junkční epidermolysis bullosa u belgického chladnokrevníka - 20 dubna, 2020
Buďte první kdo přidá komentář