Neuronální ceroidní lipofuscinóza (NCL) u australského ovčáka

Neuronální ceroidní lipofuscinóza (NCL) je dědičné onemocnění, které postihuje mnoho plemen psů, včetně australského ovčáka. U postižených jedinců dochází k degeneraci nervové soustavy, která se projevuje zhoršením až ztrátou zraku, poruchami koordinace a v pozdějším stádiu může docházet i k záchvatům. Onemocnění je u australského ovčáka velmi vzácné a je neléčitelné.

Neuronální ceroidní lipofuscinózy (NCL) tvoří skupinu dědičných neurodegenerativních chorob, které se vyznačují progresivním průběhem a končí fatálně. U jedinců postižených NCL postupně dochází k hromadění odpadního materiálu v nervových a některých dalších buňkách. V důsledku toho dochází k odumírání postižených buněk a k degeneraci nervové soustavy, která se typicky projevuje zhoršením až ztrátou zraku, poruchami koordinace, změnami v chování a záchvaty. První klinické příznaky degenerace nervové soustavy se začínají projevovat v různém věku, obvykle však do dvou let stáří.1

 

Koho postihuje?

Onemocnění ze skupiny NCL byla popsána u mnoha psích plemen a vyskytují se také u lidí a dalších savců, mezi než patří kočky, ovce, skot a myši. NCL je u australských ovčáků zatím poměrně vzácné onemocnění, dosud bylo popsáno jen několik případů.1 Poprvé byla NCL zaznamenána u anglického setra v roce 1953 a od té doby se choroba objevila také u border kolie, jezevčíka, amerického buldoka, amerického stafordšírského teriéra a tibetského teriéra. U výše popsaných plemen je známa mutace, která chorobu způsobuje. NCL se objevila i u několika dalších plemen, u kterých zatím mutace objasněna nebyla.2,3

 

Průběh onemocnění

U většiny australských ovčáků postižených NCL probíhá vývoj nervového systému normálně a až v určitém věku, obvykle do dvou let stáří, se začnou projevovat klinické příznaky v důsledku degenerace nervové soustavy 1.

 

Klinické příznaky

První klinické příznaky zahrnují zhoršení až ztrátu zraku, změny v chování, poruchy koordinace, třes, přecitlivělost na hlasité zvuky a později se začínají objevovat také záchvaty. Postižení psi mohou být hůře ovladatelní, dále mohou vykazovat náhlé projevy agresivity nebo mohou mít problém s udržením moči a trusu 1–3.

 

Dědičnost NCL

NCL je dědí autosomálně recesivní dědičná choroba. To znamená, že se onemocnění klinicky projeví pouze u recesivních homozygotů, což jsou jedinci, kteří nesou mutované obě alely daného genu.

Různé formy NCL způsobují mutace v odlišných genech. U australského ovčáka zatím byly popsány mutace v genech CLN6 a CLN8 1,3.

Gen CLN6 kóduje stejnojmennou bílkovinu, která se nachází v endoplasmatickém retikulu uvnitř buněk. Tam pomáhá regulovat transport nepotřebných a odpadních látek do lysozomů, které je následně tráví a recyklují4.

Při mutaci tohoto genu dochází k poruchám transportu nepotřebného materiálu a k jeho akumulaci v buňkách. Akumulace materiálu vede k utlačení ostatních buněčných organel a k odumření buňky. Nejvíce citlivé jsou buňky nervové soustavy, proto dochází k postupné degeneraci nervové tkáně.

Funkce proteinu, který je kódován genem CLN8 není zatím plně objasněna, ale předpokládá se, že také hraje roli v transportních mechanismech buňky 5.

 

Diagnostika

NCL není jednoduché odlišit od ostatních neurodegenerativních chorob. Magnetická rezonance sice prokáže atrofii mozku a mozečku a dilatované mozkové komory, ale tento nález je nespecifický. Intravitální diagnostika je založena na rozpoznání klinických příznaků, na výsledcích magnetické rezonance a na pozitivním výsledku genetického testu na známé mutace. Ani genetický test ovšem nemusí být zcela průkazný, protože je možnost existence dalších, dosud neobjevených mutací, které by rovněž mohly být za onemocnění zodpovědné.1 Dále je možnost sérologického vyšetření pro vyloučení jiných chorob s podobnými klinickými příznaky, mezi něž patří například toxoplazmóza, neosporóza nebo borelióza.

Teoreticky by bylo možné provést biopsii mozkové tkáně a při mikroskopickém vyšetření pod fluorescenčním mikroskopem v ní prokázat samovolně fluoreskující buněčné inkluze. Toto je ovšem vysoce invazivní a náročný zákrok, který se u zvířat v běžné praxi neprovádí.

Finální potvrzení diagnózy je tedy možné až na základě histopatologického vyšetření nebarvených tkáňových řezů mozku, mozečku a případně sítnice. Při pozorování pod fluorescenčním mikroskopem lze najít velké množství samovolně žlutě fluoreskujících buněčných inkluzí, které jsou difuzně rozmístěny v mozkové tkáni, v mozečku se nachází zejména ve vrstvě Purkyňových buněk a v granulární vrstvě a v sítnici jsou převážně ve vrstvě gangliových buněk 1,3.

 

Možnost léčby

V současné době neexistuje žádná terapie tohoto onemocnění. Jediná možnost je symptomatická a podpůrná léčba, která dočasně pomůže zmírnit nadměrný stres a záchvaty. U postižených zvířat bylo z důvodu těžkých klinických příznaků přistoupeno k eutanázii.1,3

 

Prevence

Po zjištění klinických příznaků by bylo vhodné postiženého jedince i jeho rodiče a další blízce příbuzné psy otestovat na přítomnost známých mutací a případně je poté vyřadit z chovu, aby se zabránilo dalšímu šíření onemocnění.

 

Referencce:

(1)    Katz, M. L.; Farias, F. H.; Sanders, D. N.; Zeng, R.; Khan, S.; Johnson, G. S.; O’Brien, D. P. A Missense Mutation in Canine CLN6 in an Australian Shepherd with Neuronal Ceroid Lipofuscinosis. J. Biomed. Biotechnol.2011, 2011. https://doi.org/10.1155/2011/198042.

(2)    O’Brien, D. P.; Katz, M. L. Neuronal Ceroid Lipofuscinosis in 3 Australian Shepherd Littermates. J. Vet. Intern. Med.2008, 22(2), 472–475. https://doi.org/10.1111/j.1939-1676.2008.0079.x.

(3)    A CLN8 Nonsense Mutation in the Whole Genome Sequence of a Mixed Breed Dog with Neuronal Ceroid Lipofuscinosis and Australian Shepherd Ancestry. Mol. Genet. Metab.2014,112(4), 302–309. https://doi.org/10.1016/j.ymgme.2014.05.014.

(4)    Reference, G. H. CLN6 gene https://ghr.nlm.nih.gov/gene/CLN6 (accessed Jul 15, 2019).

(5)    Reference, G. H. CLN8 gene https://ghr.nlm.nih.gov/gene/CLN8 (accessed Jul 24, 2019).

 

 

 

 

MVC. Radka Vrublovská

Studuje fakultu veterinárního lékařství na VFU v Brně od roku 2015 a v budoucnu by se ráda zaměřila na medicínu malých zvířat. Doma má dva australské ovčáky, se kterými se ve volném čase věnuje různým sportům.
MVC. Radka Vrublovská

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*