Alexandrova choroba

Alexandrova nemoc je vzácné dědičné onemocnění u více plemen psů. Dochází v něm k poškození podpůrných buněk v nervovém systému. K rozvoji příznaků dochází u mladších zvířat (cca 1 rok) a neurologické příznaky jsou různorodé, např. porucha chůze, náklon těla, třes, agrese. Onemocnění není léčitelné.

Alexandrova choroba (AD) je dědičná porucha, která postihuje podpůrné buňky nervového systému (buňky vyživující nervovou tkáň) a poškozuje tak jeho funkce. Byla popsána u lidí, ve veterinární medicíně je velmi vzácná – byla hlášena jenom u několika psů a ovcí. Předpokládá se autosomálně dominantní způsob dědičnosti u lidí (stačí kopie od jednoho rodiče, může být postižena i polovina potomků), u psů to vzhledem k malému počtu postižených a vyšetřených jedinců bez doložení rodokmenu nelze potvrdit, ale uvažuje se, že dědičnost bude podobná jako u lidí.

Předpokládá se, že důsledkem poškození genu je ovlivněn metabolismus astrocytů. Astrocyty jsou vysoce početné podpůrné buňky s dlouhými výběžky nacházející se v centrální nervové soustavě. Jedním výběžkem se dotýkají cév a druhým povrchu nervových buněk (neuronů) a tím je vyživují. Následek mutace genu je postižení těchto výběžků a ukládání bílkoviny GFAP v okolí cév a tím snížení výživy neuronů a porucha vedení vzruchů po nervových vláknech.

Neexistují absolutně specifické příznaky pro AD. Doba propuknutí onemocnění je přibližně ve 12-13 měsících, ale může se mírně lišit (cca v rozmezí 8-21 měsíců). Odpovídá to nástupu juvenilní (nastupující v mladém věku) formy onemocnění u lidí. U dospělých psů nebyla nemoc hlášena. Klinické příznaky byly popsány u několika psů (zlatý retrívr, bernský salašnický pes, čivava a několik dalších), a jenom málo z nich bylo vyšetřeno, aby byla AD potvrzena.

Jeden z případů, u kterého byly klinické příznaky popsány, byl zlatý retrívr, u kterého okolo 15. měsíce došlo k rozvoji onemocnění.  Prvním příznakem  byla ztráta koordinace pohybu – pes narážel do předmětů, měl potíže vyjít do schodů. Příznaky se zhoršovaly při stresu, radosti a časem se začaly objevovat i v klidu. Přibližně ve stejné době podle majitelů pes přestal poslouchat, ačkoli byl dobře vycvičený a poslušný. Postupně se vyvíjela tetraparéza (částečné ochrnutí všech čtyř končetin) s křečemi předních končetin – syndrom „plavání štěně“ , fixace na hračky a nutkavé chování – kousání do vzduchu, žvýkání naprázdno, později v záchvatech, které se v rozmezí tří měsíců prodlužovaly a zhoršovaly. Jak onemocnění postupovalo, objevila se úzkost, kroucení těla, třes, agrese, zrakové postižení, náklon hlavy, škubání v oblasti hlavy a krku.

Další případ byl šestiměsíční bernský salašnický pes s podobnými příznaky – symptomy postižení centrálního nervového systému, třesy v zadních končetinách, celková ztuhlost, snížené reakce na okolí atd. Symptomy pomalu postupovaly po dobu 2 měsíců k problémům s rovnováhou, nekoordinovaností, generalizovanou ataxií (problémy s rovnováhou a pohybem), náklonem těla a hlavy na levou stranu, odporem k dotyku, neochotou pohybovat se a nadměrným strachem.

Tento pes byl důkladněji vyšetřen. V době prezentace prokázalo celkové vyšetření zvýšenou tělesnou teplotu (40,5 ° C) a zarudlé sliznice. Neurologické vyšetření ukázalo, že vymizely některé vrození reflexy a slabost všech končetin, přičemž hrudní končetiny byly více postiženy než zadní. Vyšetření krve neukázalo žádné změny. Dalším vyšetřením byla zjištěna normální svalová aktivitu, ale snížená rychlost vedení vzruchu po motorickém nervu (nerv, který nese signál mezi mozkem/míchou a svalem) v porovnání se zdravými psy. Při pitvě nebyly s výjimkou zploštění hrudníku zaznamenány žádné poruchy.

Histopatologické vyšetření potvrdilo přítomnost změn v centrální nervové soustavě. Klasickými histologickými nálezy (zásadní pro potvrzení AD) jsou Rosenthalova vlákna, což jsou výrazně eosinofilní (po obarvení pro mikroskopii se obarví do červena) vláknité struktury v okolí především v oblasti vláken astrocytů a cév, ke kterým vedou. Rosenthalova vlánka jsou složena z GFAP proteinu, patologické bílkoviny, která se zde při onemocnění ukládá. Dále jsou vidět astrocyty, který nemají normální tvar (jsou větší nebo deformované – včetně vláken, mají více buněčných jader). Neurony (vlastní buňky nervové soustavy) poškozeny nejsou. Nejvíce abnormálních astrocytů je v předním mozku na hranici mezi bílou hmotou a kůrou. Tento nález odpovídá postižení zvaném fibrinoidní leukodystrofie.

 

Reference:

M.Wrzosek, E.Giza, M.Plonek, P.Podgorski, M.Vandevelde, B.Ducro, J.A.M. Van Arendonk. Alexander disease in a dog: case presentation of electrodiagnostic, magnetic resonance imaging and histopathologic findings with review of literature. BMC Vet. Res, 2015. Doi10.1186/s12917-015-0393-x  dostupné z https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4448536/

D.Giliam, A. Kolichesku, G.S.Johnson, T.Mhlanga-Mutangadura, F.J. Taylor, R.D. Schnabel, M.L.Katz, Golden Retriever dogs with neuronal ceroid lipofuscinosis have a two-base-pair deletion and frameshift in CLN5, Molecular Genetics and Metabolism, 2015 (101-109), DOI https://doi.org/10.1016/j.ymgme.2015.04.001 , dostupné z https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S109671921500089X?via%3Dihub

M.V.Poucke, V.Martlé, L.Van Brantegem, R.Ducatelle. L.Van Ham, Sofie Bhatti, L.J. Peelman, A canine orthologue of the human GFAP c.716G>A (p.Arg239His) variant causes Alexander disease in a Labrador retriever, European Journal of Human Genetics,2016,  (852-856), dostupné z https://www.nature.com/articles/ejhg2015223

MVDr. Gabriela Lukešová
Latest posts by MVDr. Gabriela Lukešová (see all)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*