Krátkoocasost

Přirozená krátkoocasost je genetické onemocnění u mnoha psích plemen. Důsledkem je nejen krátký nebo žádný ocas, ale také významně snížená velikost vrhů. Genetické vyšetření může odlišit přirozenou krátkoocasost od kupírovaných psů.

Výskyt

Přirozenou krátkoocasost způsobuje genetická mutace T-genu. Heterozygotní jedinci jsou pak úplně bezocasý nebo mají různý počet ocasních obratlů. Tato mutace se objevuje u plemene ardenský bouvier, australský ovčák, australský honácký pes s krátkým ocasem, bourbonský ohař krátkosrstý, brazilský teriér, bretaňský španěl, chorvatský ovčák, dánsko-švédský farmářský pes, Jack Russell teriér, karelský medvědí pes, Mudi, polský nížinný ovčák, pyrenejský ovčák, rakouský pinč, Savojský ovčák, šiperka, španělský vodní pes, švédský vallhund a Pembroke welsh corgi. Prvně byla ale popsána u plemene Pembroke welsh corgi v roce 2001. V roce 2008 u dalších 17 plemen. Krátkoocasost se objevuje také u dalších plemen, jako je bostonský teriér, anglický buldok, kavalír King Charles španěl, malý knírač, Parson Russell teriér a rotvajler. Nebyla u nich ale objevena mutace T-genu. Často jsou štěňata těchto plemen narozena dlouhoocasým rodičům a mají kratší ocas s více záhyby. Předpokládá se zde recesivní mutace, sporadická mutace nebo spontánní abnormální vývoj.

Příčina a genetika

T-gen kóduje T-box transkriptivní faktor důležitý pro normální posteriorní mesodermální vývoj. Mesoderm je střední zárodečný list vznikající během embryonálního vývoje, z něhož se pak diferencují svaly, kosti, oběhová soustava, pohlavní soustava, vylučovací soustava a páteř. T-gen pak ovlivňuje posteriorní, tedy zadní část těla zvířete. Mutace se nachází ve vysoce konzervativním regionu C189G v exonu 1 T-boxu, brání pak T-proteinu v navázání na DNA. To hraje centrální roli v časném mesodermálním vývoji. Mutace má charakter autosomálně dominantní. Jedinci se dvěma alelami (homozygoti) mají závažné abnormality posteriorních struktur a umírají ještě v děloze nebo krátce po porodu. Pokud se narodí, jsou bezocasí, mají anorektální atrezii (chybí anus, píštěle s urogenitálním traktem), rozštěpy páteře a neprospívají. V jedné studii 253 štěňat plemene švédský vallhund byla počítána velikost vrhů u rodičů obou krátkoocasých a obou dlouhoocasých. U dlouhoocasých byl průměr 5,5 štěňat na vrh a krátkoocasých 2,9 štěňat na vrh. Tato studie poukazuje na redukci vrhu o 29 %, což koresponduje s teoretickým poklesem 25 % díky dominantní dědičnosti, kdy čtvrtina štěňat zdědí obě alely. Tyto štěňata zemřou před nebo těsně po porodu. Může se zdát, že krátkoocasost je jen záležitostí vzhledu, ale jak je vidět, dochází k výrazným poklesům počtu štěňat a šíření této mutace dál. Heterozygoti (psi s jednou alelou) jsou bezocasí nebo mají až polovinu normální délky ocasu, počet ocasních obratlů je různý u konkrétnách jedinců. Někdy se také mohou vyskytnout záhyby. U některých plemen se předpokládá korelace krátkoocasosti s jinými závažnými onemocněními, zatím je to však ve fázi výzkumu.

Krácení ocasů je v mnoha evropských zemích zakázáno, takový psi se nesmí účastnit oficiálních výstav. Psi s přirozeně krátkým ocasem (bobtail) musí mít potvrzení od veterinárního lékaře, že se takto narodil. Tato potvrzení mohou být nahrazena genetickým testováním na mutaci T-genu.

 

Reference:

 M.K. Hytonen, A. Grall, B. Hédan, S. Dréano, S.J. Seguin, D. Delattre, A. Thomas, F. Galibert, L. Paulin, H.L.K. Sainio, C. André. Ancestral T-Box Mutation Is Present in Many, but Not All, Short-Tailed Dog Breeds. Journal of Heredity, Volume 100, Issue 2, March-April 2009, Pages 236–240.

K. Haworth, W. Putt, B. Cattanach, M. Breen, M. Binns, F. Lingaas, Y.H. Edwards. Canine homolog of the T-box transcription factor T: failure of the protein to bind to its DNA target leads to a short-tail phenotype. Mammalian Genome, March 2001, Volume 12, Issue 3, pp 212-218.

D. Yoo, K. Kim, H. Kim, S. Cho, J.N. Kim, D. Lim, S. Choi, B. Choi, H. Kim. The Genetic Origin of Short Tail in Endangered Korean Dog, DongGyeongi. Sci Rep, 2017: 7: 10048.

MVDr. Andrea Mertová

Na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně promovala v roce 2013, od té doby je také členem Komory veterinárních lékařů. Poté nastoupila na nonstop veterinární kliniku IVET v Praze. Doma má dva psy, jednoho kocoura a hodně slepic.
MVDr. Andrea Mertová

Poslední příspěvky od MVDr. Andrea Mertová (všechny zde)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*